„Beru věci s vděčností tak, jak přicházejí“

Pod taktovkou šéfdirigenta Zbyňka Müllera. Takto sú uvádzané koncerty Štátnej filharmónie Košice už trinásť sezón. Online Vianočný koncert, ktorý odvysiela ŠfK 25. 12. 2020 o 19:00 na facebooku a TV TelKE, prinesie aj jeden príťažlivý obrat. Dirigent sa postaví publiku čelom a zahrá svoje sólo na hoboji. Nielen o tom sme sa zhovárali so Zbyňkom Müllerom.

Online Vianočné koncert prinesie zaujímavú obmenu. Bežne stojí dirigent otočený k publiku chrbtom. No ako sólista čelíte publiku tvárou v tvár. Ako na vás pôsobí táto zmena?

Ano, to je opravdu docela podstatná změna. Pamatuji si, že před léty, když jsem hodně koncertoval jako hobojista, mi zprvu nebylo úplně příjemné dívat se do publika, a to obzvlášť v menších sálech bez pódia, kde byli posluchači opravdu blízko. Vnímání konkrétních tváří mne dokázalo někdy i vyrušit a poněkud vyvést z koncentrace. Postupem času jsem se naučil vnímat publikum jako celek s jakousi vlastní atmosférou, která se nějakým těžko popsatelným způsobem snoubí s vlastním prostorem koncertního sálu. Pokud má sál příjemnou akustiku a inspirativní estetiku a publikum je soustředěné a vnímavé, tvoří to dohromady velmi pozitivní prostředí, v němž se sólistům dobře hraje.

 

Sme na sklonku zvláštneho roka, koncertov bolo netradične málo. No v Košiciach účinkujete 13 sezón – čo vám dalo pôsobenie v ŠfK?

Když o tom občas přemýšlím, docházím k závěru, že mi dalo velmi mnoho. Jsem typ dirigenta, který funguje lépe, když má čas trochu se sžít s prostředím. Čas orchestr poznat a zjistit, jak a kde zasahovat způsobem, který co nejvíce přinese v dlouhodobém měřítku. Tohle není úplně v souladu s požadavky dnešní rychlé doby, která si žádá velmi rychlých, nejlépe okamžitých efektů, které sice v orchestrálním prostředí mohou být (a obvykle také jsou) posluchačsky či dokonce i divácky atraktivní, ale dobrou dlouhodobou investicí – ve smyslu způsobu práce a systematického řešení problémů, které každý orchestr nějaké své má – většinou nejsou. 

Skúsite nám to priblížiť?

Doba si žádá nejen rychlé efekty, ale i v čistě uměleckých záležitostech stále nové a pokud možno objevné a ještě lépe šokující přístupy, například v interpretaci. To vede leckdy i k interpretaci, která má sice se záměrem skladatele málo společného, ale to nevadí, protože ty informace vetknuté v partiturách již tolik lidí nevyhledává, když je vše na YouTube. Nehledě k tomu, že dnes u dirigentů i hudebních teoretiků obecně klesá praktická schopnost partituru správně číst, tím spíše ji třeba přehrát na klavír a ledacos tak lépe pochopit. V žádném případě nechci tvrdit (a ani si to nemyslím), že se každá partitura dá pochopit jediným správným způsobem. Ale pro každého skladatele je něco typické a nemusí to být něco, co je vždy prvoplánově z poslechu jasné. Třeba některé postupy, vedení hlasů, sazby akordů a mnoho dalších důležitých a na první pohled skrytých maličkostí, které by měly každého dirigenta i hudebního badatele vést k nějakému poznání, jak by se to asi mělo ideálně hrát, aby právě ony typické znaky byly náležitě podtrženy a ta autorova hudební řeč ještě více získala na výmluvnosti, přesvědčivosti a pravdivosti. Jeden francouzský dirigent mě kdysi zaujal svým výrokem, že je schopen se na každou skladbu vždy znovu podívat z "bodu 0", tedy že může vždy zcela zásadně změnit interpretační pohled. To zní dobře a lákavě (svým způsobem jsem mu snad i tu totální flexibilitu chvíli záviděl), ale já sám pro sebe si nedokážu představit, že bych mohl zcela zásadně popřít svůj interpretační klíč například k nějaké Brahmsově symfonii, který je v mém chápání jakýmsi vyústěním všeho hudebního studia a dosavadních zkušeností a který jsem třeba i dost dlouho hledal. Samozřejmě, ten klíč uzrává, někde třeba přibude občas nějaký zářez navíc, nebo se něco třeba zaoblí, ale pořád je to k určitému typu zámku. Když budeme hrát Beethovena jako Schuberta, může se to sice jevit jako objevné, ale především je to nepravdivé. Například – co má znít tvrdě, protože taková je toho podstata, nemůžete vylepšit tím, že to změkčíte, protože popíráte právě tu podstatu. Tento pohled je nepochybně konzervativní, ale je mi vlastní a též jaksi součástí mé osobnosti. Proto mohu dobře fungovat pouze v prostředí, které tyto názory respektuje, ale i si jich náležitě váží a chce s nimi souznít. 

Košice takým prostredím pre vás sú?

Ano. Co mi přinášelo a dosud přináší největší zadostiučinění a štěstí v Košicích je zřejmě právě fakt, že jsem zde vše – ať již se to týká záležitostí čistě uměleckých či názorů na to, jak má správně fungovat a pracovat orchestr - mohl v duchu svých představ realizovat. Navíc bez toho, aniž bych to musel těžce prosazovat, s někým bojovat, nebo i jen být delší dobu v nějakém nepříjemném napětí. Již po krátké době jsem pocítil velkou důvěru k tomu, co dělám, navíc v lidsky zcela výjimečně příjemném prostředí. Myslím, že po něčem takovém většina dirigentů touží. A také má každý, myslím, právo i na omyly a svůj vlastní vývoj, zrání. Jsem vděčný, že mé omyly byly přijaty s pochopením a bylo mi umožněno zrát právě Košicích. 

Máte v sebe uložený aj nejaký konkrétny najkrajší zážitok so ŠfK?

Bylo jich hodně, ale dá se říci, že ty nejsilnější se pojí s provedeními velkých vokálně-instrumentálních děl. Když tu množinu takto zúžím, pak se do popředí dostává ten poslední – Beethovenova Missa Solemnis ve výjimečné pěvecké interpretaci a stejně tak celkové konstelaci, provedená i orchestrem ještě na vyšší úrovni, než jsem si dokázal představit. 

Hudobný sen?

Doufám, že jeden se brzy splní – provedení Dvořákových Svatebních košil na festivalu KHJ. Doufejme, že se již bude smět zpívat a vůbec normálně fungovat. Jinak – mrzí mě to, ale na otázky snů obvykle neumím odpovídat. Beru věci s vděčností tak, jak přicházejí. 

Rozhovor tvoríme v adventnom čase, a tak by som sa rada opýtala aj na Vianoce u Müllerovcov aké sú?

Vánoce u Müllerových jsou, myslím, celkem normální, nebo alespoň bývají. Nevím ani proč, ale zdá se mi, že všelijakých aktivit v prosinci během let jakoby neustále přibývalo, takže Advent většinou  působí velmi hekticky. Vánoce jsou pro nás radostnou dobou, kdy se vše uklidní a přepne do takového rodinného módu. Asi před dvěma lety jsem pro náš malý domácí orchestr ve složení hoboj, trubka, klavír a triangl upravil několik vánočních koled, jinak rádi posloucháme Symfonické koledy v úpravě Miloše Boka. Nedílnou součástí našich Vánoc jsou i bohoslužby, které také obvykle doprovázím na varhany, pravidelně dáváme na Boží hod též "Rybovku". Ale letos bude vše jinak a asi ne právě příjemně.

Je o vás známe, že počúvate viac menej len klasickú hudbu. Potrebujete si od hudby niekedy oddýchnuť?

Jistěže si potřebuji odpočinout. Nejlépe v přírodě, na horách, nebo třeba v lázních v maďarském Büku, které jsme si pro mimořádně "bohatou" vodu velmi oblíbili. V takových obdobích buď neposlouchám nic, nebo mluvené slovo – podcasty na různá témata, nebo audioknihy.

Také se při odpočinku snažím víc číst, což se mi jinak příliš nedaří. Teď zrovna mám rozečteného Dostojevského "Výrostka" a knihu, kterou mi darovaly členky orchestru – o životě významné české cembalistky Zuzany Růžičkové . 

Vykročme z témy umenie kde čerpáte energiu?

Pokud opravdu nemusím pracovat a mám pár dní volno, rád odpočívám na chatě v Lužických horách. Vždy se znovu těším na ten okamžik, kdy tam přijedu a hned jak otevřu dveře u auta, ozve se zurčení potoka. Je to kraj, kam jsem v dětství jezdil na tábory a pak již v dospělosti často na výlety, až se nám nakonec na krásném místě podařilo koupit malou chatu. Takže tím je také dáno, že mým pomocníkem bývá během roku také akušroubovák a jemu podobní, na což se po delší době vždy docela těším. A pokud se týče získávání energie, před asi čtvrt rokem jsem objevil čínské cvičení Čchi-kung, které mě velmi udivuje schopností jednoduchým způsobem tu energii načerpat a uchovávat. 

Záverom malé bilancovanie – čo si beriete z roka 2020 a čo prajete priaznivcom ŠfK a čitateľom rozhovoru do roku 2021?

Z "Covidového" roku 2020 si beru především ponaučení a zkušenost, že nic nemusí být samozřejmostí a člověk musí respektovat, že Pán Bůh zkrátka leckdy něco dopustí, co se nám nelíbí. Pak je na místě se snažit adaptovat a pokud možno z nové vzniklé situace něco dobrého vytěžit. Jsem rád, že v Košicích se to podařilo, zejména díky nápadům a iniciativě paní Lucie Potokarové a jejím kolegyním a kolegům. Přál bych všem, a nejen příznivcům ŠfK, brzký návrat do normálního života. A než se tak stane, přeji hodně energie, pevného zdraví a odhodlání postavit se k naší situaci aktivně.

Ďakujem za rozhovor.

Lucia Radzová

Foto: Miriama Fenciková

<<< ONLINE VIANOČNÝ KONCERT >>>

Menu

Vyhľadávanie

Vstupenková pokladnica

Kontakt:
Dom umenia - Moyzesova 66, Košice
+421 55 2453 123
(len počas pokladničných hodín)
vstupenky(@)sfk.sk
Otváracie hodiny
PO-ŠT: 10:00 - 12:00 a 14:00 - 17:00
PI, SO, NE: Zatvorené

Večerná pokladnica ŠfK je otvorená hodinu pred koncertom a predáva vstupenky iba na aktuálny večerný koncert.

Dom umenia

Adresa:
Moyzesova 66
040 01 Košice
e-mail: sfk(@)sfk.sk
Spojenie MHD:
Električky: 2, 4, 6, 7
Autobusy: 12, 15, 16, 71, 72
Google maps 


Štátna filharmónia Košice je štátna príspevková organizácia Ministerstva kultúry SR.

Privátna zóna:

Newsletter:

Zadaním emailovej adresy vyjadrujem svoj súhlas so spracovaním osobných údajov za účelom zasielania noviniek emailom. Viac info.


Copyright Štátna filharmónia Košice © 2018. All Rights Reserved. Design by lenkine. Runs on Audience Toolkit.

Tento web používa cookies.  Viac informácií.